zpět

sklerity (elektronový mikroskop)
sklerity (konfokální mikroskop, pdf)
sklerity (schématické kresby demospongoidea, jpg)

Houby (Hexactinellida, Porifera)
spodního ordoviku Barrandienu

Diplomová práce ZČU v Plzni, Jan Duršpek (pdf)
 
Publikace:
Mergl, M. & Duršpek, J.: Sponge spicules and radiolarians from the Olešná Member of the Klabava Formation. Bulletin of Geosciences 81(1), 17–26. Czech Geological Survey, Prague 2006. ISSN 1214-1119 (pdf)
 
 

Anotace diplomové práce
Živočišné houby (Porifera) mají v zoologickém systému výjimečné postavení první velké skupiny mnohobuněčných živočichů. I když nevytváří pravé tkáně, dochází již k diferenciaci buněk do několika základních funkčních typů. Kooperací buněk vzniká mimo jiné skeletální systém. Právě ten se více nebo méně zachovává i ve fosilním záznamu. Srovnání fosílií z různých geologických období získáváme představu i o vývoji skeletálního systému, což může přinést poznatky obecnějšího charakteru o kooperaci buněk u jednoduchého mnohobuněčného organizmu.

Obr.1: Recentní křemičitá houba Staurocalyptus sp. (zdroj)

První zmínka o fosilních mořských houbách z českého paleozoika pochází od prof. Klavuni z roku 1883. K. Feistmantel roku 1884 nalézá zřetelné zbytky hub v krušnohorských vrstvách a srovnává je s druhem Acanthospongia silurensis (M´Coy). Roku 1888 B. Katzer uvádí obšírný popis houbových jehlic, které nalezl v rohovcových vápencových vrstvách lochkovského souvrství, a které uvádí jako nový druh pod jménem Acanthospongia bohemica. Prof. Filip Počta, na základě předešlých prací, materiálu z tehdejšího Musea královského Českého a na základě nových nálezů učiněných prof. Novákem, popisuje šest druhů hub z českého paleozoika (Počta, 1898). Od té doby nebyla publikována žádná významná práce týkající se živočišných hub českého paleozoika.

Diplomová práce vznikla na základě mimořádného souboru volných jehlic, získaných školitelem doc. RNDr. Michalem Merglem, CSc. (ZČU v Plzni), rozpuštěním fosforečnanových břidlicových hornin a na základě otisků jehlic v tmavočervených břidlicích z  klabavského souvrství. V souboru byly nalezeny i jehlice demospongoidního charakteru, což je první nález z tohoto geologického období u nás. Nálezy byly srovnány s druhy publikovanými prof. Počtou a s nálezy ze zahraničí. Na teoretické rovině byla zpracována problematika paleozoických mořských hub.

Byl analyzován soubor volných hexaktinelidních a demospongidních jehlic pocházející z ordoviku z klabavského souvrství. Soubor tvořily monaxony, různě modifikované pentaktiny, hexaktiny a desmoidní jehlice.

Obr.2: Zastoupení typů jehlic ve zkoumaném souboru (autor)

Byly rozlišeny a charakterizovány jednotlivé typy hexaktinellidních jehlic, pentaktiny s redukovaným vertikálním paprskem byly na zákaldě podobnosti s pentaktiny koherentního fragmentu z typového materiálu rodu Hyalostelia popsány jako Hyalostelia sp., ostatní jehlice by mohli být vnitřními jehlicemi. Byly zkoumány otisky jehlic, byly určeny jako druh Hyalostelia feistmanteli.

Sférické jehlice považované původně Počtou za jehlice hub, byly identifikovány jako radiolárie a byly vyjmuty z charakteristiky druhu. Radiolarie byly zařazeny do čeledi Anakrusidae, volné radiolárie byly určeny jako rod Anakrusa, podobné druhu A. myriacantha, s možností popsat je jako nový druh. Volné demospongioidní jehlice byly  zařazeny do čeledi Anthaspidellidae.

Obr.3: Anakrusa myriacantha

   
Obr.4: "Hexactinellae" from Ernst Haeckel's Kunstformen der Natur, 1904 (zdroj)
 

Počta, F. (1898): O zbytcích hub z české pánve paleozoické - Rozpravy České akademie Císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění. Tř.II, 7.

 
Obr.5: 1. Astylomanon cratera Roemer 1x , Dvorce;  2.-10. Pyritonema bohemicum Katzer, 40x , Dvorce;  11.-23. Pyritonema Feistmanteli Počta, č.12 - 40x, ostatní 15x, Sv. Dobrotivá, Klabava, Točník;  24. Pyritonema ultimum Počta, 15x, Srbsko; 25.-50. Pyritonema barrandei Počta, č. 25 – 40x, ostatní 15x, Klabava;  51.-55.  Protospongia novaki Počta, 15x, Klabava, Počta (1898).