Biologie Placentálové
Systém savců

Savci jsou nejvyspělejší, velmi přizpůsobivá a rozmanitá skupina živočichů. Savců celkem rozeznáváme asi
4 300 druhů v 1000 rodech, 120 čeledích a 20-22 řádech.
Dají se charakterizovat některými znaky:
  • Stálá tělní teplota, většinou 36-39°C.
  • Velký rozvoj mozku, jeho vysoké schopnosti a s tím související rozvoj chování.
  • Pokožka obsahuje velké množství žláz (potní, mazové a jejich modifikace).
  • Pohlaví je rozdělené
  • Vývoj mláďat probíhá kromě vejcorodých v těle matky. Mláďata jsou krmena výměškem přeměněných kožních žláz-mateřským mlékem
  • Tělní pokryv ve formě srsti pomáhá udržovat tělesnou teplotu. Někdy chybí nebo je nahrazen jinými útvary (krunýř, bodliny, šupiny).
  • Dutina tělní se dělí pomocí bránice na hrudní a břišní část.
  • Krevní oběh je uzavřený. Srdce je uzavřené a rozdělené na dvě předsíně a dvě komory. Erytrocyty jsou bezjaderné.
  • Krčních obratlů je až na výjimky vždy sedm.
  • Ve středním uchu jsou tři sluchové kůstky. Lebka je zjednodušená oproti plazům, dolní čelist tvoří jediná kost. Čelistní kloub je vytvořen druhotně a je vytvořené tvrdé patro.
Savci se dělí na tři infratřídy.
1. Vejcorodí
mají celou řadu společných znaků s plazími předky. Všechny druhy se vyskytují pouze v australské oblasti. Snáší kožovitá vejce. Mláďata olizují mléko z tzv. mléčných políček. Dodnes přežil pouze řád ptakořitých se dvěmi čeleděmi. Ježurovité zastupují 4 druhy. Pouze ježura australská a paježura Bruijnova se chovají častěji v zajetí. Druhá čeleď má jen jediného zástupce. Ptakopysk podivný žije v Austrálii a na Tasmánii v okolí vod. V zoologických zahradách mimo Austrálii se chovají velmi vzácně.

2. Placentálové jsou mnohem pokročilejší než vejcorodí. Plazí znaky se vyskytují jen vyjímečně. Mezi nejdůležitější společné znaky této skupiny patří vytvoření dokonalé placenty. Ta má za úkol vyživovat mládě během vývoje v matce. Obývají všechny biotopy země včetně moří, pouští, vysokých hor i polárních oblastí. Mezi ně patří většina druhů.

Letouni (Chiroptera, Bats)                                                                    930 druhů v 17 čeledích
Lichokopytníci (Perrisodactyla, Odd-toed Ungulates)                    18 druhů, 3 čeledi
Sudokopytníci (Artiodactyla, Even-toed ungulates)                         asi 220 druhů v 10 čeledích
Šelmy (Carnivora, Carnivores)                                                            270 druhů v 11 čeledích
Hmyzožravci (Eulipotyphla, Insectivores)                                          asi 400 druhů, 4 čeledi
Primáti (Primates, Primates)                                                               asi 400 druhů v 13 čeledích
Letuchy (Dermoptera, Colugos)                                                         2 druhy, 1 čeleď
Tany (Scandentia, Tree shrews)                                                       19 druhů, 1 čeleď
Hlodavci (Rodentia, Rodents)                                                            asi 2000 druhů, 28 čeledí
Zajíci (Lagomorpha, Rabbits & Pikas)                                             80 druhů ve 2 čeledích
Bércouni (Macroscelidea, Sengis)                                                    15 druhů, 1 čeleď
Luskouni (Pholidota, Pangolins)                                                       7 druhů, 1 čeleď
Chudozubí (Xenarthra, Sloths, Anteaters and Armadillos)           30 druhů ve 4 čeledích
Kytovci (Cetacea, Whales & Dolphins)                                             78 druhů, 10 čeledí
Chobotnatci (Proboscidea, Elephants)                                             3 druhy, 1 čeleď
Damani (Hyracoidea, Hyraxes)                                                           7 druhů, 1 čeleď
Sirény (Sirenia, Dugongs and Manatees)                                       5 druhů, 2 čeledi
Afrosoricidi (Afrosoricida, Afrosoricids)                                             51 druhů, 2 čeledi
Hrabáči (Tubulidentata, Aardvarks)                                                    1 druh, 1 čeleď

3. Vačnatí
jsou rozšíření především v Austrálii a Jižní Americe. Tuto skupinu spojuje celá řada primitivních znaků jako je stavba pohlavního ústrojí se dvěma vagínami i párovou dělohou a rozeklaným penisem. Varlata samců jsou uložena v šourku, který je umístěn před penisem. Mláďata se rodí v embryonálním stadiu a jejich další vývoj probíhá ve vaku na břiše samice. V současnosti jsou rozšířeni jen v Austrálii a Jižní a Severní Americe. Známých je 19 čeledí s 270 druhy.

Nejdůležitější čeledi:
Vačicovití                        (63 druhů- Jižní a Severní Amerika),
vačíkovití                         (5 druhů-Jižní Amerika),
kunovcovití                      (61 druhů-australská oblast),
bandikutovití                   (10 druhů-austr. oblast),
possumovití                   (14 druhů - austr. oblast),
vakoveverkovití               (10 druhů-austr. oblast),
kuskusovití                     (19 druhů-austr. oblast),
vombatovití                     (3 druhy-austr. oblast),
koalovití                           (1 druh-Austrálie),
klokánkovití                     (9 druhů-austr. oblast),
klokanovití                       (54-57 druhů-austr. oblast).